vyhledat> | domů>

 

Velký objem archeologických dat získaných prostřednictvím různých forem terénního výzkumu a prospekce je v dnešní době možné efektivně strukturovat prakticky výlučně za pomocí Geografických informačních systémů (GIS). Archeologická data primární terénní dokumentace, vzniklá kombinací metod fotogrammetrického snímkování a podrobného měření totální stanicí, jsou zpracovávána do podoby informačních systémů, které zahrnují prostorové a atributové informace o všech dokumentovatelných nálezech a terénních jevech. Důležitá je také následná kompatibilita jednotlivých archeologických terénních výzkumů a možnost práce s velkými objemy archeologických informací z rozsáhlých a kontinuálně zkoumaných lokalit.

 

3D vizualizace podrobné dokumentace archeologické terénní situace (výzkum Pasohlávky "U vodárny" 2010-2011)

 

Příklad digitální terénní dokumentace vytvoření v GIS na základě kolmého snímkování a podrobného měření totální stanicí (výzkum Pasohlávky "U vodárny" 2010-2011)

 

Geografické informační systémy jsou zároveň zásadním metodickým nástrojem pro studium prostorových i atributových vlastností germánských sídlišť doby římské. V první řadě umožňují tvorbu digitálních prostorových databází s libovolným objemem a strukturou archeologických dat. Je zároveň předpokladem pro analýzu sídelních strategií germánských populací a jejich vazbu na přírodní prostředí. Význam těchto vztahů je pak možné ověřit a formulovat pomocí vícerozměrných statistik, které formulují míru těchto vztahů a závislostí. Odvozená data následně vytvářejí podklad pro tzv. prediktivní modelování, jehož výsledkem je stanovení míry pravděpodobnosti výskytu lidských sídelních aktivit pro různá místa v krajině na základě nenáhodných struktur ve známých archeologických datech.

 

 

Znázornění různých podkladových vrstev GIS

 

Digitální mapa dislokace germánských sídlišť doby římské doplněná o hranice římských provincií Pannonie a Norica v oblasti středního Podunají

 

Stejně jako v případě germánské sídlištní struktury je GIS také vzhledem ke značně velkému geografickému rozsahu římské expanze na území středního Podunají významným nástrojem pro pochopení různých prostorových vztahů při studiu římského vojenského zásahu v prostoru středního Podunají (více>). Digitální model fyzické krajiny a další odvozené vrstvy geomorfologických či sociálních proměnných mohou pomoci nalézt struktury v archeologických datech. Zásadním bodem je stanovení forem a míry dopadu římského vojenského zásahu do místní sídlištních struktur, přestože je chronologicky poměrně úzce vymezen. Zároveň je snahou pro zjištěné strukturující charakteristiky římského vojenského zásahu a jeho strategických koncepcí ve středním Podunají nalézt paralely v jiných římských intervencí v odlišných geografických a demografických kontextech (Dácie, Británie, Hispánie apod.).